Před výstavou
Ty si můžeme zjistit v odborných časopisech, které vychází na začátku roku (celý kalendář vyšších i nižších typů výstav), na našich stránkách nebo přímo na stránkách ČMKU. Některé termíny jsou připomínané i během roku, ale pokud si sled výstav chceme alespoň trochu naplánovat, měli bychom znát jejich termíny co nejdříve. Jsou to výstavy pořádané pod FCI. Proto by náš pes měl být zapsaný v některé z plemenných knih uznávaných touto organizací. Pečlivě si prostudujeme celý kalendář. Vybrané výstavy si označíme a u těch, které se konají nejdříve, si napíšeme o přihlášky. U každého termínu je zveřejněn kontakt na organizátora. Někde bývá i přímo napsáno, do kdy je uzávěrka přihlášek Nemá žádný smysl psát si o přihlášku, když se výstava koná už za měsíc.
Uzávěrky bývají asi dva měsíce před výstavou. Hlavně u větších výstav. Ty mají většinou uzávěrky dvě, ale u té druhé musíme počítat s vyšším poplatkem. Při výběru výstavy si musíme dát pozor, abychom vybrali tu správnou pro plemeno našeho psa. Například výstavy pořádané pod ČMKJ (Českomoravská kynologická jednota) jsou určené hlavně pro lovecké psy. To však záleží na pořadateli. Proto, když si nejsme jistí, informujeme se přímo u něj. Na pozvánkách bývá obsazení plemen uvedeno - např. "pro všechna plemena", "všechna plemena mimo loveckých" nebo "jen pro společenská plemena". Termíny výstav a hlavně uzávěrek (pokud nám už přišly propozice) bychom si měli hned zapsat do kalendáře (pokud se do něj díváme).
Než vyplníme přihlášku
Vybrali jsme si pro začátek správný typ výstavy? Pokud začínáme my i náš pes, je vhodnější začít na menší výstavě - oblastní nebo krajské. Tam nebývá taková koncentrace zvířat a lidí. I prostředí je pro začínající dvojici přijatelnější. Nemusíme však ani dobře pořídit, jestliže si opatříme psa - ostříleného výstavního borce, ale ještě jsme se s ním nestačili sžít - nemaje žádných zkušeností z výstav. Naopak chovatel našeho psa (pokud se tam s ním sejdeme a je ochotný) nám může na větší výstavě poradit. Dokonce může psa i předvést, pokud si na to sami ještě netroufneme. Najmout si můžeme také profesionálního předváděče - handlera.
Pokud se náš pes upravuje (střih, trimování apod.), musí se to dělat nějakou dobu před výstavou. Informoval nás chovatel o správné úpravě? Stihneme to, aby mu srst do výstavy ještě správně dorostla? Když ne, nic naplat, alespoň si včas domluvíme termín na další úpravu.
Otázkou je, nebude-li náš huňatý medvídek v době výstavy silně vylínaný. To se týká hlavně plemen s delší hustou srstí, jako jsou například špicové nebo severská plemena. U jedinců jinak stejných kvalit může o vítězství rozhodovat právě toto. Nejeden majitel takového psa s vystavováním skončil právě kvůli tomu, že jeho pes nebyl zrovna "v srsti". Výhodu zde mají samozřejmě majitelé hladkosrstých plemen (ti ale naopak nemohou vhodnou úpravou skrýt některé menší chybičky v exteriéru psa).
Spočítali jsme správně termín, aby naše fenka v době výstavy nehárala? Někdy je to až sázka do loterie, hlavně u nepravidelně hárajících fen. Háravé feny nemají na výstavu povolený vstup - ani ty přihlášené. Natož pak ve vyšším stupni březosti nebo feny kojící.
Bude náš pes v kondici? Zejména sportovní psi nebo např. feny po štěňatech. Záleží jen na nás, jak se postaráme o výživu a pracovní náplň psa, abychom ho uvedli do výstavní kondice.
Přihláška
Všechny pokyny a podmínky jsou samozřejmě uvedené v ní. Měli bychom vědět skutečně přesný název našeho plemene. Zejména u těch plemen, u kterých se rozlišuje délka nebo barva srsti. Jednodušší to je, pokud jsme se svým psem absolvovali alespoň svod mladých. V průkazu původu bychom se měli dozvědět všechny informace potřebné k vyplnění přihlášky. Píšeme ji vždy čitelně a především u jména psa a chovatelské stanice důsledně rozlišujeme velká a malá písmena, aby jeho uvedení v katalogu bylo správné. Důležité je uvést správné zařazení do třídy podle věku našeho psa v den konání výstavy.
Třídy:
- štěňat
4 - 6 měsíců - tato třída bývá většinou uvedená na klubových nebo speciálních výstavách.
dorostu
6 - 9 měsíců
mladých
9 - 18 měsíců
dospívajících
15 - 24 měsíců - sem můžeme zařadit svého psa, pokud se nám zdá pro třídu otevřenou ještě málo vyspělý.
otevřená
od 15 měsíců
pracovnívv
od 15 měsíců - jedinci s odpovídající zkouškou z výkonu
vítězů
od 15 měsíců - jedinci s tituly národní nebo mezinárodní šampion krásy, případně národní nebo klubový vítěz.
šampionů
od 15 měsíců - na mezinárodních výstavách - jedinci s titulem mezinárodní šampion nebo šampion některé z členských zemí FCI.
seniorů-veteránů
od 8 let
čestná
od 15 měsíců - jedinci s tituly např. národní nebo mezinárodní šampion či národní nebo klubový vítěz nebo šampion. V této třídě je možné představit psa bez nároku na tituly i pořadí.
Toto se týká většiny plemen, ale například německý ovčák má rozdělení tříd upravené. Vždy je to však uvedené na přihlášce.
Přihlášku si po vyplnění ještě jednou pečlivě zkontrolujeme. Špatně nebo nečitelně vyplněná přihláška může být jedním z důvodů nepřijetí psa na výstavu nebo začátkem potíží a zklamání. Jestli si s něčím zásadním nevíme rady, chovatel našeho psa nám jistě rád poradí (pokud to bude v jeho silách).
K přihlášce patří potvrzení o zaplacení výstavního poplatku (měli bychom mít jeho kopii nebo opis), fotokopie průkazu původu a podle třídy zařazení i kopie příslušných titulů nebo dokladů o složení zkoušky. Poplatky za další psy stejného majitele bývají nižší. Totéž bývá i ve třídě veteránů nebo dorostu. Přihlášku posíláme zásadně doporučeně, a to do termínu uzávěrky - rozhoduje razítko na podacím lístku. Na většině výstav organizátor potvrzuje písemně přijetí a to nejméně týden před jejím konáním. Tento doklad bývá zároveň i vstupním listem. Jestliže je zaslání potvrzení o přijetí na výstavu výslovně uvedeno v propozicích, do termínu výstavy zbývá už jen několik dnů a stále jsme nic neobdrželi, raději kontaktujeme pořadatele. Zbytečně bychom se pak na výstavě mohli dočkat nemilého překvapení nebo se až na místě dozvědět, že je zrušena.
Po odeslání přihlášky znovu zkontrolujeme očkovací průkaz. Očkování proti vzteklině a dalším infekčním chorobám musí být provedeno nejméně 1 měsíc před termínem výstavy, ale přitom nesmí být starší než 1 rok. Před výstavou budeme potřebovat osvědčení od našeho veterináře, že je pes zdravý, nepochází z místa kde je karanténa, a že je očkovaný. Toto nám většinou zaznamená přímo do očkovacího průkazu. Zápis musí být čerstvý, nanejvýš tři dny před výstavou.
Pokud jsme se do této doby moc nevěnovali se psem výstavnímu výcviku, pak nastala doba, abychom se pokusili ještě všechno dohnat. Pohyb v kruhu, výstavní postoj, prohlídku chrupu, tetování v uchu, u psů kontrola pohlavních orgánů. Je třeba, aby si pes zvykl také na prohmatání celého těla - u plemen s hustou srstí. Měli bychom trénovat i v různém prostředí s cizími lidmi, to se týká hlavně bázlivějších nebo agresivnějších psů. Pokud se rozhodneme psa vystavovat na výstavním vodítku nebo postroji (například špicové), musíme ho na ně zvykat co nejdříve. Vzpomenout si pak na výstavě, že předvedení na "předváděčce" by bylo efektnější nám může zkomplikovat celé předvedení i nepříznivě ovlivnit hodnocení našeho psa. Psa také můžeme předvádět na tenkém obojku a vodítku.
Podle plemene si musíme ohlídat i vhodnou úpravu psa ve správném termínu a případně se domluvit s odborníkem. To už ale jistě známe, už když jsme si vyhlédli naše plemeno a poučeni od chovatele si štěňátko nesli domů. Plemena např. s hrubou nebo delší jemnou srstí je vhodné koupat asi 14 dní před akcí. I když jsou dnes k dostání velmi kvalitní přípravky na ošetření srsti, mohla by se stát příliš otevřená nebo rozevlátá. Chystáme-li se na více výstav za sebou, měli bychom zhodnotit jejich význam, abychom psa nemuseli příliš často koupat a ničit mu tak srst i kůži. V tom případě rozhodně zvolíme šetrnější přípravky jako je např. suchý šampon. Před samotnou výstavou psa důkladně rozčešeme a vykartáčujeme.
Nezapomeneme nechat psovi, pokud to potřebuje, odstranit zubní kámen, zkrátit drápky a vyčistit mu zuby a uši - nečistoty v uších mohou způsobit i jich špatné nesení a tetování (pokud ho má pes v uchu) musí být také čitelné. Některým plemenům se v uších vytrhávají chloupky. Jestli má pes delší srst na tlapkách, pro lepší dojem mu ji můžeme přiměřeně zastřihnout, záleží však na tvaru tlapky.
Budeme se snažit na psa dohlížet, aby se zbytečně nezranil. Takové sešité ucho, ze kterého ještě koukají nitě může být oprávněným důvodem k neposouzení psa. Dokonce stačí i jizva, aby měl pes horší hodnocení.
Potřeby na výstavu. Stůl s ostatními potřebami (pro psa, který se upravuje stříháním, trimováním apod.), kartáče, při nepřízni počasí ručník. Dále náhubek, misku na vodu a podložku na ležení. Pokud psa chceme přepravovat ve výstavní kleci nebo přepravce, měl by být na ni samozřejmě zvyklý. Ta musí mít odpovídající velikost a stává se pro něj bezpečným útočištěm v tom velkém výstavním shonu. Pro vystavovatele je vhodná rozkládací stolička či židle (čekání na posouzení může být někdy velmi zdlouhavé). Nějakou tu korunu nám ušetří, vezmeme-li si vlastní občerstvení. Můžeme si vzít i náhradní vodítko, ale většinou na všech výstavách je u prodejních stánků velký výběr všech druhů vodítek.
Zvolit bychom měli i správné oblečení. Nemělo by být ani příliš vyzývavé ani zanedbané, ale musí být pohodlné. Barvu bychom měli volit přiměřeně kontrastní s barvou našeho psa. Není vhodné se sladit s barvou psa, potom např. černý pes při předvedení či focení téměř splývá s černým kompletem svého pána a nejsou jasně vidět jeho proporce (tedy toho psa). Záleží kde a za jakého počasí se výstava koná. Důležitý je i typ výstavy. Zatímco na oblastní výstavě nám sportovní oblečení nikdo nebude zazlívat, na evropské bychom měli být už téměř ve společenském oděvu - rozhodující však je i předváděné plemeno. Důležitá je elegantní, ale pohodlná sportovní obuv, která neohrozí zdraví psa ani jeho vystavovatele (nebezpečné jsou pro oba vysoké podpatky). Oděv bychom měli volit s kapsami, abychom měli kam schovat pamlsky, hračku nebo menší kartáč na rychlé doupravení psa v kruhu (když se rozhodčí nedívá). Také lze použít malou pasovou taštičku - ledvinku. Nesmíme zapomenout, že vystavujeme "psa" a tak musíme počítat i s otisknutými tlapkami nebo chlupy na našem oblečení.
Součástí výstavy je také cesta na ni. Většinou překonáváme poměrně dlouhé vzdálenosti. Pokud pes není zvyklý cestovat, měli bychom ho před výstavou co nejčastěji brát sebou na cesty, aby si zvykl na cestování autem příp. jinými dopravními prostředky. Cestu si dopředu naplánujeme, abychom pak zbytečným blouděním neztráceli čas. I přes dobrou znalost trasy bychom si měli dát určitou časovou rezervu pro případ poruchy, objížďky nebo na přestávky pro venčení psa. Pokud přijedeme na výstavu pozdě a naše plemeno již bylo posouzené a byly již zadané i tituly, rozhodčí má právo odmítnout našeho psa posoudit. Nápadité je používat autoatlas s fólií a na ni si speciálním zvýrazňovačem vyznačit celou trasu. Někdy se také vyplatí zajistit si nocleh a přijet na výstavu o den dříve, abychom do druhého dne zregenerovali své síly. Zejména v tom případě, když pes velmi špatně snáší cestování nebo musíme-li překonat velkou vzdálenost. Totéž dělají i zkušení vystavovatelé když vědí, že je výstava vícedenní a mají adepta na vyšší výstavní. Pokud se totiž vystavuje pes první den a postupuje do závěrečných soutěží, musí většinou vydržet i do druhého dne, kdy se konají. Ostatní většinou shání ubytování na poslední chvíli, což může být problém.
Večer před výstavou nakrmíme psa raději o něco dříve a hlavně nezkoušíme žádné nové krmivo - aby snad měl více energie apod. Zažívací problémy by mohli zkomplikovat nejen cestu, ale i samotné vystavování.
Doklady bereme nejen svoje, ale hlavně vystavovaného psa - tedy průkaz původu, očkovací průkaz z potvrzením, vstupní list (pokud ho pořadatel posílá) a pro jistotu složenku o zaplacení výstavního poplatku nebo její kopii, do zahraničí pak odpovídající další doklady dle požadavků země.
Před výstavou bychom měli znovu zhodnotit kondici našeho psa, poradit se např. s chovatelem, abychom pak nebyli zbytečně zklamaní, jen proto, že nám bylo líto nevyužít výstavní poplatek. Jet stovky kilometrů, aby se tam člověk dozvěděl: "…že pes přece není správně v srsti, tak proč ho vystavujete?…", je jen zbytečným plýtváním pohonných hmot.